Navigace

Obsah

REPORTÁŽ ČESKÉHO ROZHLASU SI POSLECHNĚTĚ ZDE.

Každá obec, má-li štěstí, má svou památku, svůj klenot, který si hýčká, stejně  jako si je každý národ vědom svých kulturních hodnot, o které náležitě pečuje, a kterými se pyšní.

Ani my nechceme být nevšímaví ke skvostům daného místa, chceme si jich vážit a zachovat je pro budoucí generace. Je to pro nás také svědectví doby, stejně jako starý strom v sousedních Žehrovicích. Strom stojí, varhany hrají, jen všechno okolo se mění. Jiní lidé, jiné oblékání, jiný svět kolem. Strom je tichý svědek, varhany však znějí.

Aby se z našich varhan nestal pouze muzejní artikl, je třeba o ně pečovat. Varhany mají totiž to štěstí, že, je-li péče o ně včasná a správná, mohou znít opravdu po staletí. To se snad z ostatních hudebních nástrojů dá říci pouze o několika výjimečných italských houslích (slavné „Stradivárky“).

Vznik  historických varhan, umístěných v kostele sv.Kateřiny Alexandrijské ve Mšeci, se datuje do roku 1760. Tedy hudebně i dějepisně do období pozdního baroka. Podle smlouvy, která se dochovala, je nám známo, že varhany postavil varhanář František Karel Antonín Guth z Čisté na Rakovnicku.  Byl to příslušník slavného varhanářského rodu, který byl známý i vážený v celých Čechách, jak dokládá mimo jiné i zmínka v zápiscích jeho prapotomka Leopolda Gutha, také varhanáře: „ Frant. Karel Guth byl v roce 1756 přijmut za měšťana, bydlel v Čisté u Jirchářů, kde se varhanářství pracovalo a tak se rozvětvilo, že bylo po celých Čechách známé, i také v Praze u sv. Havla jsou varhany stavěný od rodiny této, ještě popsání v nich nalezeno“.

 

Co jsou to varhany?

Varhany (někdy označované za „královský nástroj“) jsou největší a mechanicky nejsložitější hudební nástroj. Tóny se v něm tvoří v dřevěných nebo kovovýchpíšťalách, buď chvěním vzduchu  nebo chvěním kovových jazýčků (podle druhu píšťal). Stlačený vzduch se do píšťal vhání měchem.

 Varhany zdobí největší katedrály světa stejně jako malý venkovský kostelík. Jsou nadále budovány i v moderních koncertních sálech.

Varhany jsou využívány jako doprovodný nástroj při náboženských obřadech, jako je např. mše, křest, svatba nebo pohřeb a také při koncertech varhanní hudby. Mohou tak člověka provázet po celý jeho život.  Pro varhany psali hudbu skladatelé všech dob (Johann Sebastian Bach v období baroka, Antonín Dvořák v době romantismu či Petr Eben v moderní hudbě) a každá doba měla také své slavné varhaníky a stavitele těchto nástrojů.

Mšecké varhany, původem barokní, prodělaly během 250 let své existence (letos 250 let !!, podle smlouvy z 11. 4. 1760 postavil tyto varhany František Karel Antonín Guth z Čisté za 370 zlatých…)několik oprav a úprav,

v  r. 1828 varhany opravuje další z rozvětveného varhanářského rodu, Ferdinand Leopold Martin Guth.  V roce 1889 varhany prodělaly větší úpravu.

Podle dalšího zápisu letopočtu 10. X. 1935 byly varhany opravovány dosud naposledy.

Varhany ve Mšeci jsou živou památkou, svědkem historie, proudu času. Rozeznívalo je bezpočet mšeckých obyvatel a ještě větší množství lidí žijících ve Mšeci, dříve Kornhausu, jim naslouchalo. Už jen proto, že v dobách minulých chodili do kostela prakticky všichni, kteří zde žili. A byl to právě tento Guthův nástroj, který svými jedinečně lahodnými tóny promlouval k uším našich předků a měl tu moc je zušlechťovat a přinášet jim radost. To všechno, je – li správně rozezníván, náš nástroj umí. A je zde pro všechny, už čtvrt tisíciletí.

Proto se nebojme zapojit do péče o něj, je silně napaden červotočem, lehce rozladěn a má prasklý měch. Přesto ze své původní krásy mnoho neztratil. Nečekejme však dlouho. Čas je neúprosný.

Gabriela Viktorová